Asociace děkanů filozofických fakult ČR (AD FF) se na svém zasedání ve dnech 24. – 25. 11. 2022 v Ostravě připojila k Vyjádření Asociace děkanů pedagogických fakult k novele zákona o pedagogických pracovnících, která reaguje na jednotlivé chyby novely zákona a varuje před riziky v případě, že novela vejde v platnost.
Vyjádření Asociace děkanů pedagogických fakult k novele zákona o pedagogických pracovnících ze dne 24. 10. 2022
Jsme si vědomi, že novela zákona má reagovat na nedostatek kvalifikovaných učitelů. Z matriky MŠMT vyplývá, že na 2. stupni ZŠ zajišťují výuku v cca 7 % úvazků nekvalifikovaní, přičemž 2,4 % vyučujících učitelské studium nezahájilo. V absolutních číslech jde zhruba o 1 600 nekvalifikovaných učitelů, kteří si kvalifikaci ani nedoplňují, pro srovnání na druhém stupni ZŠ učí v ČR přibližně 70 tisíc učitelů. Nedostatek učitelů nepovažujeme proto za katastrofický a není ani plošný. Očekávaný nepříznivý vývoj nedostatku učitelů vychází z lineárního prodloužení v letech 2014–2018, předpokládaných odchodů do důchodu a snižujícího se procenta nastupujících absolventů učitelského studia. Ignoruje se však pokles demografické křivky žáků ve věku základní školní docházky, zvyšování platů učitelů i pravděpodobné návraty absolventů učitelského studia do škol v důsledku pocovidové situace na trhu práce a vyššího zájmu studentů o učitelské programy. Rok 2021 se zdá být v těchto ukazatelích bodem obratu. Aktuální informace říkají, že od roku 2017 se český učitelský sbor rozrostl o 16 429 učitelů.
Na, z našeho pohledu, regionální a pravděpodobně dočasný nedostatek kvalifikovaných učitelů v některých aprobacích reaguje návrh novely především § 9a:
„Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.“
Velký rozpor zde vnímáme ve vztahu ke stěžejnímu dokumentu, kterým by se naše školství v následujících letech mělo řídit – Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, ve které se hovoří o ochraně před deprofesionalizací učitelství. Záměrem novely je ale otevření učitelského povolání odborníkům z jiných profesí. Rádi bychom také poukázali na fakt, že v evropském kontextu je nedostatek učitelů dlouhodobý problém – podle relevantních mezinárodních zdrojů (např. European Commission/EACEA/Eurydice, 2018. Teaching Careers in Europe: Access, Progression and Support. Eurydice Report. Luxembourg: Publications Office of the European Union) většina vyspělých zemí čelí nedostatku učitelů, žádná z nich to však neřeší tak extrémním způsobem jako ČR paragrafem 9a.
Konstatujeme také, pokud jde o pedagogicky nekvalifikované odborníky z praxe, že ti mohou v případě odborných předmětů ve školách působit již nyní. Naše obavy však vzbuzuje skutečnost, že je tato možnost rozšířena i na všeobecně vzdělávací předměty i na 2. st. ZŠ.
Často uváděným argumentem je, že § 9a jen legalizuje současný stav. Domníváme se, že tomu tak není. Pokud má ředitel již prověřené nekvalifikované učitele, kteří na škole nějakou delší dobu učí, kvalifikaci jim uznat nemůže. Pravomoc by mohl využít především pro přijetí zcela nových uchazečů, kteří nemají ukončené pedagogické vzdělání. Pro zodpovědné ředitele však bude patrně obtížné bez znalosti jeho práce uznat mu kvalifikaci ihned, obvyklé administrativní zátěži se tak při jeho přijetí nevyhne.
Za mnohem podstatnější problém považujeme aprobovanost učitelů, především jeho nedostatek v některých oborech (např. fyzika, matematika, informatika). Navržený návrh novely však podle našeho názoru na aprobovanost již zcela rezignuje (viz § 7a odst. c). Z mediálního kontextu novely vnímáme, že si její příznivci slibují, že na základě ní budou do škol nastupovat inženýři a další odborníci, kteří budou předměty jako je matematika, fyzika, informatika zasvěceně učit. Obáváme se však, že tomu tak nebude, neboť tito odborníci dobře spjatí s předmětem již mohli do škol, pokud by chtěli, nastupovat dříve. Dosavadní znění zákona to totiž umožňuje, pouze však dbá na souvislost vyučovaného předmětu a profesního zaměření (viz současný zákon -§ 8 odst. 1d a § 9 odst. 1c). Opravdových odborníků žádaných zaměření je nedostatek i v mnoha dalších profesích, neočekáváme proto masovější zájem o školství, naopak se obáváme situace, že vzhledem k lepšící se mzdové situaci ve školství, bude atraktivní zrovna pro ty, kteří ve své původní profesi příliš neuspěli nebo kteří nemají profesně s vyučovanými předměty nic společného.
Učitelství patří mezi regulovaná povolání, tedy patří mezi profese, kterým stát určuje podmínky jeho vykonávání, což zpravidla znamená, že předepisuje odpovídající vzdělání nebo složení určitých zkoušek. Tuto regulaci všechny fakulty připravující učitele výrazně pociťují, neboť všechny jejich studijní programy zaměřené na přípravu učitelů podléhají schválení regulátorem (MŠMT) a musí naplnit poměry mezi základními složkami učitelské přípravy, které jsou odlišné v různých kategoriích pedagogických pracovníků. Jedním z příkladů regulace je povinnost fakult rozlišovat mezi přípravou učitelů pro druhý stupeň základních školy a přípravou učitelů pro střední školy. Z návrhu novely (§ 7a) ale vyplývá, že při posuzování kvalifikace na ZŠ a SŠ nebude záležet na tom, jaký program učitel absolvoval. Domníváme se, že příprava a posléze vykonávání profese na těchto dvou různých stupních je výrazně odlišná a je proto nutné rozlišovat jak kvalifikaci, tak i přípravu.
Chápeme, že cesta k učitelství nemusí svázána se studiem relevantních programů na fakultách připravující učitele a že by neměla být proto uzavřena i jinak vzdělávaným. Vždy bychom však trvali na jistém doplnění pedagogických, a pokud je potřeba, i odborných kompetencí a podrobili je jisté kontrole. Oceňujeme proto MŠMT, že připravilo standard studia v oblasti pedagogických věd k získání kvalifikace učitele 2. stupně základní školy a střední školy (tzv. doplňujícího pedagogického studia) jako alternativní cesty k získání učitelské kvalifikace rovnocenné s magisterským studiem v oblasti pedagogických věd. Negativně však vnímáme, že v návrhu novely je tato možnost zrušena a nahrazuje ji studium pedagogiky, které mělo doposud výrazně nižší hodinovou dotaci a které je nyní určeno učitelům odborných předmětů středních škol, učitelům praktického vyučování a odborných praxí vyšších odborných škol, učitelům uměleckých odborných předmětů v základních uměleckých školách, středních odborných školách a konzervatořích, učitelům jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky. Nahrazení DPS studiem pedagogiky tak nedává srozumitelný signál, že jde o doplnění chybějícího pedagogického vzdělání pro absolventy oborového studia, kteří chtějí získat kvalifikaci učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a SŠ. Nevidíme důvod k rozšíření okruhu poskytovatelů o zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, jde o regulovanou profesi, jsou nastaveny rámcové požadavky, řeší se reforma pregraduální příprava, které výrazně ošetřují podmínky a regulují přípravu na kvalifikaci, obáváme se, že zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků nemohou naplnit všechny tyto požadavky. Navíc realizace studia k rozšíření odborné kvalifikace je vyhrazeno pouze vysokým školám, ale studium k jeho získání už nikoliv, což nedává v souvislosti s reformou pregraduální přípravy, požadavky na jednotný profil absolventa apod. logický smysl.
Novela obsahuje také pozitivní novinky, které podporujeme. Jde např. o uzákonění institutu uvádějícího a provádějícího učitele, podporu třídních učitelů a uzákonění adaptačního období, školského logopeda.
